Pan Knihousek

To si takto jedete vlakem, a do skicáře si zaznamenáváte postavičku, která vám právě přichází na mysli, protože jste viděli krásnou kavku, která se hádala se svou družkou na chodníku ve stanici. No a když už tu postavičku máte hotovou, proč k ní nedomyslet příběh. Tak tady ho máte: 

Pan Knihousek

V lesní knihovně, kde se mezi regály proplétaly větvičky a světlo se lámalo skrz zelené koruny stromů, žil pan Knihousek — učený pták s dlouhým zobákem, zeleným kabátkem a kapsou plnou záložek, papírků a poznámek. Každé ráno usedal ke svému dubovému pultíku, otevřel staré hodiny, které mu tikaly s přesností vycházejícího sluníčka a čekal, kdo dnes přijde první.

Jednou brzy z rána se ozvalo tiché ťukání. Byl to zajíček Šedínek který si chtěl půjčit knihu o rychlém běhu, protože se chystal na závody. Pan Knihousek mu ji podal s úsměvem a přidal malou radu: "Pamatuj, že nejrychlejší je ten, kdo běží s radostí."

Za chvíli dorazila liška Rezavka, s velkou mašlí za uchem a chtěla si vypůjčit kuchařku. "Dnes budu péct borůvkový koláč," oznámila slavnostně. Na besedu k ní totiž přijde starý medvěd, soused Bruchoun a ten má borůvky moc rád. Pan Knihousek jí doporučil recept, který voněl létem, a přidal k němu malou větvičku dobromysli.

A tak to šlo celý den .

Veverky hledaly dobrodružné příběhy, jak popisovala veverka Zrzečka.

Ježek si půjčil atlas hvězd, aby se naučil poznávat noční oblohu, a mohl ji popisovat krtečkovi.

Starý jelen si přišel pro básně, které mu připomínaly mládí, kdy je troubil na všech pasekách .

Když se večer les uklidnil, pan Knihousek zavřel vrátka od knihovny, posadil se do svého křesla mezi regály a spokojeně si povzdechl. Lesní knihovna byla tichá, ale nikdy ne prázdná — protože každá kniha, kterou půjčil, odnášela kousek své moudrosti dál do lesa.

A on věděl, že právě to je jeho největší radost.